Johana Rothová

* 1939

  • „Bylo to v neděli, my jsme byli ráno v kostele. Pak jsme přišli domů a jedna sousedka, kamarádka, povídá: ‚Aničko, půjdeme na jahody do Pancovic koliby.‘ A tak jsme šly na jahody. Když jsem přišla domů, tak tam byl strejda s tetou. Povídali si, večeřeli jsme a najednou se zaklepalo. A prý že máme do rána odejít. Co teda, co si vezmeme? Jeli jsme ke goreňskýmu mostu a odtamtud do Oršavy. Jenže dali nás do vlaku na dobytek.“ – „Dobytčák.“ – „Byly jsme tam všechny tři rodiny. Dobytek i my. Lehli jsme si na podlahy a pokryli se dekami. I bratři moji a kluci Němečkovi. A když se vlak zastavil, tak nám přišli dát vodu. Poklekly jsme si, že jsme malý děti, jinak by nám nedali.“

  • „Ta ulice, jak jsme byli my a Bradáčovi, to bylo všechno u cesty v Gerníku. Bradáčovi jsou vedle sv. Jana, Němečkovi vedle kostela a my u studánky. Pak jsme jeli ke goreňskému mostu, kde nás vzaly kamiony. Nasedli jsme si, jenže můj bratr... měli jsme hříbě a koně. Aby to hříbě neuteklo, svázali mu nohy a pak je naložili. Všichni tam čekali s krávami a koňmi, to nebylo jen tak, když jsme byly tři rodiny a každý měl krávu. To vím, tu jsem taky pásla takhle okolo cesty, když jsem přišla na Bărăgan. Tam jsme koukali jeden na druhého. Já jsem pásla, i Bradáčovi a Černíkovi a Klepáčkovi. Všichni jsme drželi řetízky a koukali, jak se pasou. Najednou ten jeden říká: ‚Lojzo, ta kráva asi utrhla pajvan!‘ A já říkám: ‚Bože, to jsou Češi!‘“

  • „Pak když už jsme přišli do Cãlãrasi, už tam zase stály vozy a koně. Ptáme se: ‚Kam pojedeme?‘ – ‚Prý vás povezou do Sibiře a tam zastřelí!‘ Povídám, proč nás nezastřelí tady, proč nás tam vezete? Jenže oni byli Regasáni a my Banasáni, to se jinak mluví. Uměla jsem trochu rumunsky, ale nerozuměla jsem jim. Sedla jsem si s jedním pánem a jeli jsme a najednou jsme přišli vedle Cãlãrasi do takového vršku a tam nás složili jeden vedle druhého. Nýčko co. Jen se pršelo a lilo do rána. Seděli jsme za almarou s bratrem. Nebyly pláště ani chaty, pekáče nad námi držela maminka, my jsme plakali. Do rána pršelo, jen se lilo.“

  • Full recordings
  • 1

    Cheb, 10.11.2023

    (audio)
    duration: 01:46:48
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

„Odvezou vás na Sibiř a tam vás zastřelí.“ Nakonec nás nechali trpět v Bărăganu

Johana Rothová žije od roku 1996 v České republice
Johana Rothová žije od roku 1996 v České republice
photo: archiv pamětnice

Johana Rothová, rozená Cizlerová, se narodila 14. června 1939 v české vesnici Gerník v rumunském Banátu jako nejmladší dcera Karla a Marie Cizlerových. Jejich rodina zde provozovala šenkovnu a hospodařila na deseti hektarech půdy, z čehož orné půdy byly jen čtyři hektary. Po druhé světové válce nastoupila pamětnice do zdejší školy. Školní docházku v červnu 1951 přerušila deportace rodiny do oblasti Bărăgan, kam komunistický režim soustředil více než 40 000 obyvatel západorumunského Banátu, včetně několika dalších rodin z Gerníku. V letech 1951–1956 přežívali v nelidských podmínkách na rozlehlých pláních nedaleko města Călărași. Deportovaní zde žili v hrozných podmínkách – trpěli hladem, žízní, nemocemi, izolací. Cizlerovi bydleli nejprve v zemljance a později si postavili chatrč z truploviny. Pamětnice sice nastoupila do místní školy, ale brzy ji přeřadili do pracovního komanda. Stejně jako ostatní deportovaní musela nezletilá Johana Cizlerová nuceně pracovat a plnit stanovené pracovní normy pro státní podniky a statky, většinu své deportace prožila po boku deportované dívky Kateřiny Černíkové (dříve Kovaříkové) ze Svaté Heleny. Po přestěhování zpátky do Gerníku v roce 1956 museli Cizlerovi své hospodářství opravit. Koupili si znovu dobytek a později i mlátičku, kterou jim komunisté vzali. V dalším roce odešla pamětnice pracovat do nemocnice v Oravici a bydlela u své tety. Navštěvoval ji zde její budoucí manžel, za kterého se brzy provdala. Až do roku 1996 žila v Gerníku a pracovala v zemědělství, poté se přestěhovala do České republiky. Za deportaci do Bărăganu ji stát po roce 1989 finančně odškodnil. V době natáčení (v listopadu 2023) žila na Chebsku.