MVDr. Jiří Rožek

* 1946

  • „Oni tenkrát přišli, že chtějí vědět, jestli tam nemá otec schované obilí, tak musel z toho přistodůlku ty snopy sedmdesátiletý chlap [pamětníkův děda] přehazovat a oni stáli u té mlátičky, ruce na zadku, a čekali, jestli se tam objeví nějaké obilí. Pak vzal vidle a propichoval to, jestli tam nejsou schované pytle, no otřesný zážitek tenkrát jsem měl, když jsem to viděl. A dlouho musel házet, strašnou spoustu snopů, a oni tam stáli jak gestapo, doslova.“

  • „To si pamatuju, jak to probíhalo, vzali žebřiňák, to přijel její bratr Nechvíle Josef, bydlel kousek dál na Zmrzláku, na kopci asi jeden kilometr od nás, přijel s koňma s žebřiňákem, co se na něj vlezlo, to se tam naložilo, nějaké skříně, postele, peřiny, hadry, jak je to v tom filmu Všichni dobří rodáci, tak to probíhalo přesně tam. Stál tam z místního národního výboru [MNV] borec a dohlížel, abychom si nevzali něco, co tam nepatří podle soupisu, s tím jsme odjeli a šmytec.“

  • Full recordings
  • 1

    U pamětníka doma, 14.02.2018

    (audio)
    duration: 02:04:38
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Cti otce svého a matku svou

 Rožek Jiří
Rožek Jiří
photo: Pamět Národa - Archiv

Jiří Rožek se narodil 23. července 1946 v Osíku u Litomyšle. Krátce po narození mu zemřela matka, a tak zpočátku žil na statku společně s otcem, starším bratrem a prarodiči. V roce 1950 se otec podruhé oženil a dva roky nato se jim narodila dcera. V té době bylo v Osíku několik sedláků, kteří hospodařili na svých pozemcích, a patřila mezi ně i rodina Rožkových. Těžké období kolektivizace provázelo několikadenní vyslýchání otce Jana Rožka ve vyšetřovací vazbě a šikana celé rodiny. Toto období vyvrcholilo domovní prohlídkou, které byl tehdy osmiletý Jiří přímým svědkem. Přišlo obvinění z neplnění dodávek a rozsudek pro otce: 10 měsíců nepodmíněně, konfiskace majetku, zbavení občanských práv, pětiletý zákaz vstupu do rodné obce a doživotní zákaz práce v zemědělství; rodina se musela okamžitě vystěhovat. Otec byl v lágru v Boreči u Mladé Boleslavi, odkud vězně vozili na korbě nákladního auta do uranových dolů. Problémy nastaly, když chtěl pamětník studovat, ale podle vyjádření ředitele školy nepocházel z třídně a politicky uvědomělé rodiny, a proto musel nastoupit na učební obor. Podařilo se mu ovšem během druhého ročníku přestoupit na střední zemědělskou školu a po maturitě, na konci šedesátých let, začal studovat Vysokou školu veterinární v Brně. V roce 1969 se oženil, v roce 1972 promoval a poté absolvoval roční vojenskou službu ve Vimperku. Začal pracovat jako veterinář v Agropodniku v Šebetově u Boskovic, kde ho několikrát neúspěšně přemlouvali ke vstupu do KSČ. Po sametové revoluci byl jeho otec plně rehabilitován, vrátili jim polnosti a ve špatném stavu i bývalý statek, za který museli dát tehdejšímu majiteli finanční náhradu. Dodnes v Boskovicích provozuje soukromou veterinární praxi.