Něco se žene, bude válka, musíme být všichni pohromadě
Download image
Helma Růžičková, rozená Koubová, se narodila 10. srpna 1933 v Petřkovicích u Ostravy. Otec Hubert Kouba (1906–1981) byl Čech, matka Elizabeth, rozená Weidlich, (1909–1989) Němka. Helma měla bratra Huberta, narozeného v roce 1932, a Františka, narozeného v roce 1940. V roce 1939 se Koubovi přestěhovali za tetami do německé Breslau (dnešní Wroclavi) a nedlouho poté do Briegu (dnes polský Brzeg). Otec tam chodil pracovat do továrny, matka se starala o děti. Tamní situace se však stávala víc a víc nebezpečnou, přibývalo náletů. Matka vždy nabádala své děti, ať utíkají domů, aby zemřeli všichni pohromadě. Dne 19. března 1945 je otec odvezl do Vidnavy s vidinou, že tam u dědečka a babičky přečkají konec války. Sám pracoval v Donauwörth, kam se přestěhovala továrna. Když se však přiblížila fronta, musela Elizabeth s třemi dětmi odjet i z Vidnavy. Jen s tím nejnutnějšími věcmi prchala spolu s dalšími utečenci v otevřených vagonech. Dostali se do Králík, kde se jich ujali němečtí manželé Doležalovi. Když rozbombardovali fabriku v Donauwörth, přišel za nimi do Králík pěšky i otec Hubert. V květnu 1945 se v Králíkách objevili sovětští vojáci. Všichni Němci se báli pomsty, ženy se navíc bály i znásilnění. U Koubových se často německé ženy právě z tohoto důvodu ukrývaly. Celá rodina z matčiny strany, se kterou Helma trávila dětství, musela po válce do odsunu. Koubovi jako smíšené manželství mohli zůstat. Helma cítila smutek, že už neuvidí dědu, babičku, sestřenice, tety. Nejraději by odešla s nimi. Stejně jako její matka Elizabeth se s rozdělením rodiny smiřovala dlouho a těžce. Po absolvování základní školy v roce 1948 šla Helma pracovat jako dělnice do textilní továrny. Bystrá a inteligentní žačka si přála učit v mateřské škole, ale kvůli svému původu a příbuzným na Západě jí komunistický režim nedovolil studovat. V roce 1954 se provdala za Jiřího Růžičku (1928–2008), ale ani sňatkem si kádrový profil nezlepšila, protože otec jejího manžela byl politický vězeň 50. let. Novomanželé se usadili na Dolní Moravě, kde Helma prodávala v potravinách. V letech 1955, 1956 a 1963 se jim narodily tři děti. V roce 1964 se přestěhovali do Nekoře. I tam Helma prodávala, prodavačkou byla celkem třicet let. V témže roce poprvé směla vycestovat za babičkou a tetami do Německa. Zážitek existenciálního strachu o děti, který nasála od své matky v době války, pocítila Helma 21. srpna 1968, když do Československa vpadla vojska Varšavské smlouvy. Stejně jako její matka i ona měla silnou potřebu mít své nejbližší u sebe, aby v případě smrti byli všichni pohromadě. V životě nedělila lidi podle národnosti a na nikoho nezanevřela. V roce 2021 žila v Nekoři a jako poselství mladé generaci vzkázala, aby byli poctiví a pracovití.
