Zdeněk Rychlý

„No a taky jsme zažili asi dvakrát takovou špatnou chvíli, když otec, který chodil do Všenor pěšky z Klínce na vlak, protože tady spojení jako od Dobříše nebylo vhodný tedy, protože nastupoval v šest hodin na Wilsonovým nádraží do služby, která trvala tedy celou noc. A ráno se vracel tedy kolem tři čtvrtě na devět vlakem. No a stalo se, jak jsem řek, dvakrát, že nepřijel domů. Teď starost, co se s ním stalo. Maminka, samozřejmě, protože otec rád taky pivo někdy, tak si myslela, že někde seděli v hospodě nebo že něco oslavovali. A on přijel až odpoledne domů a měl tadyhle jako ret rozseklej a tady měl nějakou bouli, tak maminka v dopalu, že nepřišel domů, tak si myslela, že se opil nebo něco. A on jí říká: ‚Kdeže jsem se opil! Já jsem byl v Pečkárně v Praze na výslechu od gestapa!‘“

„My jsme, jak jsem říkal, hráli divadlo. Já jsem měl za úkol, protože komunisti museli, než se hrála nějaká hra, tak se musela podat žádost, musela se nahlásit hra, titulek tedy, autor té hry, protože zkoumali, jestli to nebude nějaká závadná hra proti komunistickýmu režimu. A v Klínci byl toho času starostou obce, tedy starostou ne, starostou ne, to už byli předsedové národních výborů, ňáký pan Humhal, který prostě nám měl povolit, dát razítko, že s tím národní výbor souhlasí, že můžeme provozovat to divadelní představení. A my jsme tu žádost tam měli, já nevím asi tři neděle, tři týdny, a nevyřizovala se a nevyřizovala. A já jsem to urgoval asi třikrát, byl jsem tam na tom, v tý úřadovně toho národního výboru několikrát a on mě vždycky odbyl a říkal: ‚Dej pokoj s divadlem!‘ A mě to namíchlo, to mně bylo těsně před vojnou, po odvodu už to bylo. A já jsem říkal: ‚Pane Humhal, dokavaď tady budete dělat předsedu národního výboru, tak do smrti nic v Klínci solidního nebude!‘“