„V podstatě koncem března se sešli bývalí vedoucí, bývalí skauti ve věku mých rodičů na zahajovací schůzce. Maminka neměla moc zájem, protože jsem měla před maturitou. Neměla zájem, abych se zapojovala. 17. dubna byl organizován velký nábor, přihlásilo se přes dvě stě dětí. Byly rozděleny do oddílů. Pro vedoucí to bylo hektické. Chtěli, aby se skauti prezentovali v průvodu. Podařilo se několik desítek dětí okrojovat, dali jim košile. Dali dohromady staré historické vlajky. Pochodovali v průvodu, získali obrovský respekt, aplaus a mi bylo líto, že nemůžu jít s nimi.“
„Když besídka skončila, v té době už několik oddílů skončilo, sešli se tam hlavně ti starší funkcionáři - maminčina věková skupina. Udělali jsme slavnostní nástup. Všichni jsme byli v krojích. Maminka odepínala děvčatům postupně skautské odznaky. Připínala je na vlajku s tím, že vlajku uloží a schová na lepší časy.“
„Já jsem do Pionýra vstoupila v sedmé třídě na základě toho, že rodičům bylo na třídní schůzce řečeno, že musím. Jednak jsem byla vyvěšena na černé listině mezi těmi, kdo nechodí do Pionýra. Jednak maminka byla pozvána do sborovny nebo ředitelny. Bylo jí řečeno, že by mi nemohli dát doporučení na střední školu. Nebo že by to mohlo ovlivnit přijetí na střední školu. Měla jsem průměr jedna. Že doporučují, abych tam vstoupila. Naštěstí jsme měli velice dobrou vedoucí, která to nebrala politicky. Takže jsme chodili tam, jak je Masarykova škola, běhali u Štěpánky a hráli si na hřišti. Nějaká politická činnost tam nebyla. Prostě vstoupila jsem do Pionýra v sedmé nebo osmé třídě.“
Marie Rypáčková se narodila 16. července 1950 v Jičíně. Její rodina měla po komunistickém převratu v roce 1948 problémy, protože v ní bylo hodně živnostníků, skautů a členů Sokola. Její strýc Jan Drahota byl odsouzen v politickém procesu k trestu smrti, později mu byl trest zmírněn. Po jeho propuštění se u nich doma scházeli bývalí političtí vězni. Koncem 60. let stála spolu se svou matkou Marií Mazánkovou u obnovení činnosti dívčího skautského oddílu v Mladé Boleslavi. Oddíl pak vedla, i když byl násilně zařazen pod hlavičku organizace Pionýr. Vystudovala elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. V roce 1989 se podílela na znovuobnovení skautského střediska v Mladé Boleslavi.
