PhDr. Eva Ryšavá

„Totalita bylo velký neštěstí. Ta ovlivnila život nejen můj, ale celé naší rodiny. A řekla bych, že totalita zabíjela. Skutečně našeho otce zabila. Ten by se dožil mnohem vyššího věku, protože náš dědeček zemřel v 95. Náš tatínek se nedožil ani té sedmdesátky. Byla to vražedná doba, skutečná. A nejvíc mě mrzí, když se na to zapomíná. Teď se vytahují jen ty materiální stránky, co kdy kde stálo a jak to bylo laciný, ale zapomíná se na to, jak se strašně těžce některé zboží shánělo, a jak naše matky stály ve frontě na maso a pomeranče. Život byl velmi těžký, ale nejen po materiální stránce, ale hlavně po té duchovní. A neustálý strach. Protože my jsme žili pořád ve strachu a toho strachu jsme se nikdy nezbavili. Nikdy jsi nevěděl, co si na tebe vymyslí. V době Charty a protestů, to byla štvanice na lidi. Byla to skutečně hrůzná doba, nikomu bych nepřála, aby se to ještě jednou vrátilo. A je velké nebezpečí, aby zvlášť ta mladá generace nepodlehla tomu, co dnes se říká. Komunisti počítají s tím, že lidi hrozně rychle zapomínají.“

[„A ze základní školy, pamatuješ si nějaké zajímavé momenty, když nastal komunistický režim, jestli se něco změnilo?“] „No jistě, změnilo se… Měli jsme občanskou výchovu, kde nás učil ředitel školy, soudruh Němec, to byla velká stranická osobnost. A pamatuju si, když začaly ty velké procesy jako ten se Slánským, tak soudruh Němec přišel a museli jsme vyndat učebnice občanské výchovy a vytrhávat z učebnic stránky, kde bylo jméno Slánského a těch všech odsouzených jakožto největších zrádců, tak ti museli z učebnic pryč. A při té příležitosti nám taky soudruh ředitel o nich vykládal, jací jsou to zloduchové. A potom když zemřel Stalin a zemřel Gottwald, to byla pro mě velmi příjemná doba. Od dětství jsem měla ráda klasickou hudbu. A rozhlas, který hrál stále budovatelské písně a ruské písničky, tak najednou byla jenom krásná klasická hudba. To se hrály ty smuteční pochody. Chopin a Beethoven, smuteční pochody, krásná smuteční hudba. To byla skutečně krásná doba. Zemřel Stalin, potom hned zase zemřel Gottwald, takže takový měsíc se nehrálo v rozhlase nic jiného, a to jsem si užívala.“

„Náš otec byl zatčen jako spousta jiných z inteligence. Víceméně ty všechny důvody, které byly udány, byly z něho byly vynuceny, nechceme ani pátrat, jakým způsobem. Samozřejmě to byla protistátní činnost. On byl zaměstnaný na Ministerstvu pošt, a tak byl obviněný z vynášení státního tajemství a podobných věcí, což byla naprostá absurdita, ale bylo to v rámci cílevědomé likvidace české inteligence, která se nepřihlásila ke komunismu a která byla potenciálně režimu nebezpečná, takže podle sovětského vzoru s ní zatočili tímhle způsobem. Otec byl obviněn, spolu s dalšími, jakožto vůdce protistátní skupiny, z níž neznal ani jednoho, ale to vůbec nevadilo.“