Ing. Josef Šára

„U hřbitova byl obecní palouk a [na něm] stohy slámy. Ti sedláci, kteří neměli dostatečné skladovací prostory, tam měli uloženou slámu. A my jsme se tam chodili dívat na druhou stranu na Blovice a pozorovali jsme, jak létají hloubkaři. To byla americká armáda, zvlášť vycvičená letadla, která měla za úkol rozstřílet všechny pojízdné vlaky na trati Plzeň-Budějovice. Dnes to beru jako obrovské riziko. Kluci tomu [ale ještě] nerozumějí. Pamatuji si, že z Blovic vyjížděl vlak – tehdy to byly vlaky poháněné parou, čili kouřily – a nad ním najednou letělo – to jsme také viděli – letadlo. Zatočilo nad tím [vlakem a] mašinfíra [jej] zastavil [dříve], než dojel do Vlčic – zřejmě tak byli instruovaní. Ten hloubkař se otočil nad Dubím, zpátky ke Ždírci a znovu… Ještě udělal jeden obchvat. Najednou jsme slyšeli rachot kulometu a (do toho) se začalo z lokomotivy kouřit. Tento letecký útok na vlak jsem viděl na vlastní oči. Bylo to někdy před tím Pražským povstáním. Dnes se na to dívám tak, že kdyby se ten hloubkař býval točil nad Struhařemi, tak nás tam jako kluky na tom stohu slámy viděl a [asi by] nás tam také rozstřílel. On nemohl vědět, že jsou tam kluci. [Mohl si myslet], že jsou tam nějací zamaskovaní [vojáci] německé armády.“

„Přijela babička z maminčiny strany a říkala mamince: ‚Ty holka – protože kojila a nějaké sunary, to pochopitelně neexistovalo, existovalo pouze kravské mléko – ty máš málo mléka, to musíš víc jíst!‘ A z takových těch léčitelských rad přišly [s maminkou] na to, že by bylo dobré mít černé pivo. Ale černé pivo, to za války sehnat nešlo. Vymysleli [tedy] jednu věc, a sice, že mě pošlou do pivovaru – to byl ještě pivovar ve Spáleném Poříčí – a že mám přinést trochu sladu a trochu chmele. Babička už na to nějaký recept měla, [a tak pak společně s maminkou] uvařily černé pivo. To černé pivo měl tatínek zakázáno pít. Mamince se zvýšila laktace [a] sestra začala prospívat.“

„Pamatuji se na to, když byl [strýc] u nás na návštěvě a tatínek mu vyčítal, proč tady zůstává, proč dávno neodjel do Anglie, tak jako odjela řada odbojových důstojníků, odbojářů nebo těch, kteří nesouhlasili s nástupem nacismu. A on na to odpověděl [slovy]: ‚Někdo musí zůstat doma, někdo [tady] ten odboj musí organizovat.‘“