Jana Sargánková

* 1940

  • „Ježíšmarjá, 11 let. Tak maminka byla na mrtvici. My brečely. Vzápětí nato byly Vánoce. Tak jsme šly k tatínkovi. Maminka usmažila ryby, udělala salát, sehnala teplé prádlo. Protože jsme od pana doktora Poláška věděly, že tátu někam povezou, že v Ostravě ve vazební věznici nezůstane, že pojede do nějakého pracovního tábora. Donesly jsme mu ty hygienické potřeby a tak. Zazvonily jsme, přišli, jenomže nám bylo řečeno, že Rett žádnou návštěvu povolenou nemá. I když všichni vězni po vynesení rozsudku měli návštěvu povolenu. Protože otec asi, já si myslím, jak jsem ho znala, se netvářil vstřícně. Mrzlo. Ve čtyřiapadesátém byla tak příšerná zima! Já neměla teplé boty, chodila jsem v polobotkách, protože jsme neměly peníze na boty.“

  • „Ještě můj zážitek byl, jak byl únor 1948, pokaždé si na to vzpomenu. Šla jsem ze školy, měla jsem osm let, chodila jsem asi do druhé třídy. A teď jsem přišla domů. Otec v té jídelně seděl, zhroucený, matka vedle něho. Tatínek byl vždycky takový hrdina, jak to bývalo kdysi. A já: 'Co se stalo?' A otec plakal. Tak jsem se ptala babičky, co je, mě to šíleně překvapilo. A babička nebo matka mi řekly, protože otec se se mnou ani nemohl bavit, že tam před okny jeho kanceláře, to byl Fryštát, dnes Karviná, křičeli komunisti a dělníci: 'Oběste Retta!'“

  • „V době, kdy byl otec zavřený, k nám nikdo do Ostravy nechodil. Skoro nikdo, ani rodina. Protože si každý budoval kariéru a co kdyby oni k nám přišli, on nepřítel státu a tak dále. Ale tak pár známých zůstalo. Nicméně táta byl volaný na StB, na výslechy. I tam se dozvěděl, my museli mít doma štěnici nasazenou, kdo k nám přišel, jak dlouho tam byl. A nejlepší bylo, že mu řekli o naší babičce. Protože když u nás hrálo rádio, tak babička říkala: Vy kurvy komunistické, vy budete viset a tak. Tak oni mu řekli, aby si umravnil tu svoji tchyni. Protože jestli tak bude mluvit, dopadne to s ní špatně. No babička měla přes sedmdesát, jako já teď. No tak táta říkal, že tak nemůže mluvit. No tak jsme věděli a přemítali u koho a od koho tu štěnici máme. Pak jsme se dozvěděli, že nad náma v Porubě bydlel estébák a ten to tam nějak obsluhoval.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 14.02.2017

    (audio)
    duration: 01:30:15
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté zatkli mého otce a zničili život celé rodiny

Jana Sargánková, 60. léta
Jana Sargánková, 60. léta
photo: archiv pamětnice

Jana Sargánková, dívčím jménem Rettová, se narodila 23. ledna 1940 v Ostravě. Jejím otcem byl Ladislav Rett, vedoucí právního odboru společnosti Ostravsko-karvinské doly a aktivní sociální demokrat. Kvůli nesouhlasu s přechodem sociálně demokratické strany pod komunistickou stranu po únorovém převratu v roce 1948 byl zbaven funkce v zaměstnání a musel pracovat jako dělník. V roce 1954 byl zatčen a odsouzen v politickém procesu k 11 rokům vězení. Pamětnice poté vyrůstala se sestrou, matkou a babičkou ve skromných podmínkách až do roku 1960, kdy se otec vrátil na amnestii. Kvůli kádrovému škraloupu nemohla studovat vysokou školu. I po otcově návratu byla rodina dále perzekvována, např. zjistili, že jsou doma odposloucháváni Státní bezpečností. Jana pracovala 30 let v obvodním kulturním středisku v Ostravě. Zkušenosti z dětství v ní celý život vyvolávaly odpor ke komunistickému režimu. Její sestra Eva, provdaná Vláhová, se po listopadovém převratu v roce 1989 zapojila do práce Konfederace politických vězňů a založila spolek Dcery, který sdružuje dcery politických vězňů.