Ladislav Ševčík

* 1962

  • „To byla strašná doba. Když jsme začínali, chtěli jsme sehnat surovinu, kotouče, případně mašiny na výrobu. Železnobrodské sklo jich mělo přehršle ve skladech. Nechtěli jsme nový stroje, chtěli jsme starší, které se vyhazovaly. Místo toho, aby je vyhodili, jsme to chtěli odkoupit. Neexistovalo. Stroj se musel rozmlátit, než opustil fabriku, aby se to nedalo vzít ani ze šrotiště. Sklo se radši rozmlátilo, než aby se dalo sklářům, kteří začali. To nešlo. Vím, že figurkáři si stěžovali, potřebovali tyčinky na foukané sklo a na zvířátka. Železnobrodské sklo jich mělo přehršle ve skladu, tak je chtěli odkoupit, a oni řekli, že neexistuje. Naložili náklaďáky, vejtřasky, sklem a vysypali je do várky, zavezli hlínou, aby si to skláři nemohli ani vyhrabat, aniž by si to ze skládky mohli vzít. To byla strašná doba. Zakázali nám i vstup na bránu, abychom se nemohli bavit s lidmi, kteří tam dělají, abychom je nemohli ovlivnit a přetáhnout k sobě. Znali jsme se s těmi lidmi i jinak a nepotřebovali jsme se s nimi scházet ve fabrice. První dva zaměstnance, Jirku a Helenu, to byli první lidi, se kterými jsme dělali v Železnobrodském skle, jsme přetáhli k sobě. Žena sehnala rytce, kteří dělali s ní ve fabrice, zase jsme je přetáhli k sobě. Takovým způsobem jsme začínali. Obrovským způsobem nám pomohli rodiče a táta, který pomohl s mašinami, které vyrobil a připravil, abychom mohli vyrábět a dál fungovat. To byla pomoc, bez které si to neumím představit, že bychom to sami dva zvládli.“

  • „Když jsem později byl v Železnobrodském skle jako učeň a těsně po vojně, tak si mě vzali nahoru představitelé KSČ. A říkali: ‚Soudruhu, bylo by potřeba, abys konečně vstoupil do strany, jsi mladý, perspektivní kádr, pomohl bys nám tady s brusírnou a se vším.‘ Po půl hodině říkali: ‚Kdes byl na dovolené? Určitě jsi někde byl a viděl rozmach naší socialistické republiky.‘ Říkal jsem, že jsem byl v Rumunsku. A oni: ‚No vidíš… Co to znamená, Ceaușescu, ty paláce a pobřeží...‘ A takhle po pěti minutách se ptali, jak se mi tam líbilo. Říkal jsem jim: ‚No, víte, já jsem byl na horách, na Calimanu, a když jsme sešli dolů, tak nebylo možné koupit ani rybičku. Neměli tam vůbec nic. Abych se vám přiznal, tak tam ten rozmach socialismu nevidím tak reálně, jak mi o tom povídáte.‘ Takhle vzali desky, sklapli a řekli, že je mezi námi jasno, a na shledanou.“

  • „Oni [sklářští mistři v Železnobrodském skle] byli dost zatrpklí a naštvaní, to bylo dost choulostivé. Při svačinách z nich občas něco vypadlo nebo při sezeních nebo možná i při oslavách, tak se s nimi dalo o takových věcech hovořit. Ty lidi to šíleným způsobem bolelo, přišli o veškerý majetek a o všechno. Jejich děti měly zakázáno pracovat ve sklářském průmyslu, nesměly jít dělat obor skla. Tím oni [komunisti] likvidovali celé generace sklářských rodin. To bylo dost nepříjemné a někteří chlapi to nesli velice těžce. Je to choulostivé a bolestivé místo na vyprávění z hlediska naší historie. Když si vezmeme, že jsme měli obrovské štěstí v tom, že tu byli chlapi, kteří dokázali sklo od začátku zpracovat se vším všudy. A my jsme si je zlikvidovali, všechno jsme pohřbili a zazdili. To vrhlo sklářský průmysl zpátky.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 22.01.2024

    (audio)
    duration: 02:41:10
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Rodinu za komunismu perzekvovali, on poté její jméno proslavil ve světě

Ladislav Ševčík na skautském táboře libereckého oddílu Mustang v roce 1978
Ladislav Ševčík na skautském táboře libereckého oddílu Mustang v roce 1978
photo: Archiv pamětníka

Ladislav Ševčík se narodil 8. srpna 1962 v Liberci. Jeho dědu Josefa Ševčíka komunisté ve vykonstruovaném procesu odsoudili na šestnáct let vězení. Pamětník od dětství působil ve skautském oddíle Mustang pod vedením Karla Švehly. Vyučil se brusičem skla v národním podniku Železnobrodské sklo. Na vojně nastoupil do poddůstojnické školy v Karviné, nakonec mu ji ale z kádrových důvodů neumožnili dokončit. Poté nadále pracoval v Železnobrodském skle, odmítl členství v KSČ. Po sametové revoluci jej z firmy vyhodili, s manželkou Jitkou proto začali soukromě podnikat. Od roku 1990 vybudovali úspěšnou firmu Bohemia Crystal se světovým věhlasem v oboru broušeného a rytého skla. Své produkty dodávali například na japonský císařský dvůr, bahrajnské či malajsijské královské rodině, ale i všem porevolučním českým prezidentům. V roce 2024 žil Ladislav Ševčík v Železném Brodě. Příběh jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře firmy Lasvit.