Josef Škrobák

* 1925  †︎ 2019

  • „Když jsem bral výplatu na závodním výboru, tak jsem říkal předsedovi: ‚Jak má dělník za 220 čtrnáct dní živit rodinu?‘ On říkal: ,Jak kdo pracuje, takovou dostává výplatu.‘ Mě to naštvalo, tak jsem vytáhl knížku odborů a řekl jsem mu: ,Za takových podmínek si nemůžu dovolit vám platit.‘ Tak jsem vystoupil z ROH.“

  • „Šli jsme z pobožnosti z modlitebny, to je pět kilometrů, k nám na kopec. Teď jsme z protějšího svahu slyšeli střílení. Teď je tam památník padlých partyzánů. U přehrady byla četnická stanice, tam byl český četník, který měl kontakt s partyzány, a on je varoval. Když měla přijít honička na partyzány, tak jim dal vědět. Takže ti partyzáni se stáhli. Ale stalo se to, že přišla jiná skupina partyzánů. Ti, když uviděli, že se k nim blíží němečtí vojáci v rojnici, začali po nich střílet. Vznikla přestřelka. Při té přestřelce přišel o život český četník. S největší pravděpodobností ho zastřelili Němci.“

  • „Objevil jsem ji pod křivou břízou u nás nad chalupou. O tu břízu si urazila roznětku, proto nevybuchla a zavrtala se do země. Já jsem opatrně odhrnoval hlínu, narazil jsem na stabilizátor. Tak jsem vykopal takovou příkopku. Do té příkopky jsem strčil bidlo a sám se schoval do terénu. Tím bidlem jsem strčil do stabilizátoru miny. Myslel jsem, že to vybouchne. Nic. Když to nevybuchlo, tak jsem k tomu šel. Pak jsem ji vytáhl a někde zakopal. Ale nevím už kde. Někde tam na kopci ta mina dodnes je.“

  • Full recordings
  • 1

    dům pamětníka ve Velké Lhotě, 04.04.2017

    (audio)
    duration: 02:00:40
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Vedla mě víra

Josef Škrobák
Josef Škrobák
photo: foto Martin Ocknecht

Josef Škrobák se narodil 7. září 1925 v chudé malorolnické rodině na Valašsku. Otec pracoval přes léto na poli a v zimě si přivydělával prací v lese. Matka se starala o domácnost. Pamětník měl dva starší bratry a sestru. Od mládí byl vychováván v evangelické víře a navštěvoval hodiny náboženství. Aby se za války vyhnul totálnímu nasazení v Třetí říši, nastoupil jako lesní dělník v obecních lesích. Na konci války zažil několik střetů německých protipartyzánských jednotek s odbojáři. Při přechodu fronty v květnu 1945 bylo ostřelováno dokonce i bezprostřední okolí domu Škrobákových. Po válce musel absolvovat základní vojenskou službu - tu prožil nejprve u minometného oddílu v Hlučíně, kde sloužil především jako řidič nákladního vozu, a později byl převelen k vojenskému báňskému oddílu v Orlové. Zde zažil i tragédii na Dole Doubrava, při které zahynulo devatenáct havířů. Po propuštění do zálohy pracoval nejprve v rodinném zemědělství a později i kvůli neúměrně vysokým požadavkům na zemědělské dodávky odešel pracovat do Zbrojovky Vsetín. V roce 1954 se oženil a ve stejném roce nastoupil na pětiletou brigádu v dolech na Ostravsku. I zde se ovšem projevil jeho celoživotní smysl pro spravedlnost - kvůli nespravedlivě určené výši mzdy vystoupil z odborové organizace. V roce 1959 se Josef Škrobák vrátil spolu s rodinou na rodné Valašsko - do domu manželčiných rodičů. Práci získal opět ve Zbrojovce Vsetín jako servisní technik a odmašťovač strojů. Vedle své profese nadále pracoval pro evangelickou obec ve Valašské Bystřici. Jako kazatel dojížděl do evangelických sborů po celém tehdejším Československu. V roce 1985 odešel do penze, stále však pokračoval s prací kazatele. Spolu s manželkou Majkou vychovali tři děti, mají devět vnoučat a deset pravnoučat.