Anna Šlechtová

* 1935

  • „To mi řekl: ‚Já vám podám ruku na to, že budete mít první vyřízenou restituci, když se toho maminka dožila, kvůli ní.‘ Ona tam ale se mnou nechtěla jít. Říkala mi: ‚Dej pokoj, budeme tady v garsonce dál.‘ Já jsem měla garsonku v Polabinách, to jsem měla od Semtína, když jsme se rozvedli s mužem. No tak tam nechtěla jít. Říkala: ‚Bereš si takovou starost na krk.‘ A já jí říkala: ‚Mami, ne, je to náš domov, už kvůli otcovi.‘ Protože on věřil do smrti, že se jednou vrátíme. On vždycky říkal: ‚Já se toho už nedočkám, ale vy se jednou vrátíte. A moje první slova, když jsem přišla na dvůr, tak jsem zvedla hlavu a říkám: ‚Tati, jestli mě tam nahoře slyšíš, tak jsme se vrátily, ale jen já s maminkou.‘ Tohle byla moje první slova.“

  • „Tak já jsem hned sháněla práci, ale zase to nebylo jednoduché. Všude jsem měla flastr, prostě kulačka, a nechtěli mě vzít. Tak jsem si našla místo uklízečky, byl to Domov mládeže na Dukle, ale oni řekli, tam nemůžeš dělat, to bys rušila morálku mládeže, to vůbec, ani na tu uklízečku mě nechtěli. No tak pak se za mě postavilo pár lidí z vesnice, kteří tam dělali a kteří na nás hleděli bez nevraživosti. Co chcete na ní? Vždyť nikde nic nemá, ona nebude dělat žádné takové. Tak mě vzali do Semtína a šla jsem do lesa na prověření, tam jsem byla rok, jak se budu chovat. Víte, já jsem si ničeho nevšímala, byla jsem ráda, že mám práci a že si vydělám nějakou korunu.“

  • „Ještě to vězení. On stavěl v Práčově vyrovnávací nádrž na Křižanovickou přehradu. On se nebál výšek, tak tam stavěl lešení. Tam měli takový lágr, tam byli samí tihleti, pan Laštovička ze mlýna, zemědělci, prostě ti vězňové. Tak my jsme nevěděli dlouho, kde je, až pak, za tři měsíce, nám napsal, že je v Křižanovicích a abychom si zažádali o návštěvu. Tak jsme si zažádali o návštěvu. Tak nám povolili návštěvu, a tak jsme tam jeli autobusem přímo do toho lágru. Tam byl dozorce vedle nás, esenbák a tatínek. Přivedli tatínka, a my tři jsme tam seděli a čtvrt hodiny návštěva. To bylo všechno, ruce na stůl, a to jsme museli absolvovat. No tak jsme si řekli pár slov, to jsme si jen řekli, jak se máme, co děláme, čtvrt hodiny uplynulo, a vyhnali nás pryč.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 14.10.2022

    (audio)
    duration: 02:51:07
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Sedlákům znárodnili statek a vystěhovali je do kravína

Anna Šlechtová v osmi letech, 1943
Anna Šlechtová v osmi letech, 1943
photo: Archiv pamětníka

Anna Šlechtová se narodila 28. listopadu 1935 v Neratově u Lázní Bohdaneč. Rodiče vlastnili vcelku velký statek a již za války museli odevzdávat povinné dodávky potravin. Děti v roce 1944 pozorovaly letadla letící bombardovat Pardubice i samotné bombardování. Po osvobození v květnu 1945 se vojáci Rudé armády usídlili v lesích nedaleko obce Břehy, část i v Neratově. Pamětnici na svůj pobyt zanechali mnoho vzpomínek. Po vítězství komunismu rodinný statek znárodnili. Rodiče ve lživém procesu odsoudili za ohrožení hospodářského plánu, tedy za neplnění likvidačních dodávek. Maminka dostala podmínku a otce Aloise Macase zavřeli do vězení na deset měsíců. Jako vězeň pracoval na stavbě přehrady v Křižanovicích. Rodina musela nadále bydlet v hospodářské části cizího statku a poté ji vystěhovali do jiného kraje. Její návrat byl nežádoucí. Pamětnice od svých patnácti let pracovala a její plat byl zprvu jediný příjem, který živil ostatní členy rodiny. Ale po vyhazovu z práce už ji všude odmítali, protože pocházela z rodiny takzvaného vesnického boháče. Když konečně sehnala zaměstnání uklízečky, křivě ji obvinili ze založení požáru podniku, v němž uklízela. Naštěstí se u soudu ukázalo, že je nevinná. V sedmdesátých letech jí nabízeli vstup do komunistické strany, ale pamětnice pochopitelně odmítla. Podívala se do Sovětského svazu, kde na vlastní oči nahlédla lživost propagandy o úspěších komunismu. Po sametové revoluci se domohla rehabilitace rodičů a navrácení alespoň části ze zabaveného majetku. V roce 2022 žila v rodinném domě v Břehách u Přelouče.