„No, vím, že mama vyprávěla vždycky, že bylo dost Rusů, vojáků ve Kruščici a byli [zde] i Němci, tak se vždycky schovávali, a tak nějak bylo u strejčka Franty Kasiru, jak říkali tomu krámu, a trochu dolejš byla hospoda a na rohu tam měl krám ten strejček Franta Kasiru. Říkali, že vždycky když byli partyzáni nahoře v obchodě, tak Němci byli ve sklepu (hospodě), a když byli Němci v obchodě, bylo to obráceně, hlavní věc je, že schovávali i jedny i druhý, aby se nepotloukli, jak bych řekla, jedny o druhých nevěděli."
„Co mně můj tata říkal, já jsem se učila dobře, ale on mně říkal: Jestli máš peníze, ty jdi dál do školy. A bylo hotovo. Já jsem skončila osmou třídu, a to jsem šla rok dřív, musela jsem jít do kombinátu, dřív to byl kombinát, většinou z Kruščice dělali ve vinohradech. Ještě když jsem chodila do školy, bylo mi dvanáct let, během prázdnin, mamka mě už tahala do vinohradu. Jestli jsme [my děti] nemohly nosit něco těžkýho, tak jsme mohly trhat hrozny, řezat a dávat a mama to vynášela na cestu, anebo nosit prázdné bedny, to, co jsme mohly. "
„První televize když byla – nevím, kolik [let] jsem mohla mít, nějakých sedm, osm let – v Českém domě, ale ještě předtím u strejčka Franty Kasiru, kde byla hospoda. Pak když mi bylo čtrnáct, patnáct let, když jsme stavěli Český dům… Stavěly se oba [domy] dohromady, s tím, že ten vedle školy, ten Srbský, stavěla cela vesnice a Český dům stavěli jenom Češi. Český zednici i děti a všichni chodili pomáhat, já vím, že jsme cihly skládali, nakládali, přinášeli, kluci vozili maltu, dělali, kopali, všechno možný."
Dřív to bývalo lepší
Margita Sloupová se narodila 11. května roku 1955 v Kruščici ležící v tehdejší Jugoslávii (dnes Srbsku). V obci, která se nachází poblíž rumunských hranic, žili příslušníci české menšiny. Přestože se pamětnice dobře učila, rodiče ji nedovolili, aby po osmé třídě pokračovala ve studiu. Provdala se do České Vesnice (Češko Selo) - do osady Ablián poblíž městečka Bela Crkva na východě Srbska. Dodnes se živí zemědělstvím a žije v České Vesnici.
