Bohumila Suchánková

„Potom, jak začali komunisté, tož zase došli a zase tatíčka táhli, aby podepsal JZD. Zakládali JZD v Bánově – aby podepsal družstvo, protože on rozuměl kravám a chodil po lidech telit, kde se těžko telila kráva, zkrátka měl ten dobytek rád. A on to nepodepsal, že tam nepůjde, do družstva, protože druzí mají koně a veliké hospodářství a my jsme měli pár měřic a už půjdeme do družstva? ‚Tak tě zlikvidujeme!‘ A my jsme tomu nevěřili. A skutečně, to myslím dvakrát třikrát večer u nás byli, co toho tatíčka přemlouvali.“

"Sousedé měli udělanou jámu, vybetonovanou na zimu, jak se vozily řízky z řepy z cukrovaru a ještě nějaká ta směs, oni to do té jámy šlapali, pěchovali a v zimě to dávali kravám do sečky, do něčeho to míchali. Měli koně a jezdili do hor, do lesa na dřevo, vozili do Brodu na pilu klády, dřevo. Jak byli v tom lese, uviděli toho chudáka, vyhladovělý, špinavý, roztrhaný. Domluvili se jakž takž, že je jako Rus a utekl z nějakého koncentráku, ne z fronty. Vzali ho domů, dali ho mezi ty klády, nějak zatarasili, aby ho nebylo vidět. Když jeli přes Bánov do toho Brodu, ležel mezi těmi kládami. Dovezli ho domů a dali ho do té jámy, dali mu tam starý otoman, nějaké šaty. On nechodil ven vůbec, až potom, už to bylo za dva za tři měsíce, už jsme viděli, že nějaký chlap u nich seká dřevo. Zkrátka dělal nějaké práce, pomáhal jim. My, jako děcka, jsme přes ten plot nahlíželi. U nich už byl ženatý zeť, měl jejich dceru. Zavolal si moji nejstarší sestru, že to je Rus, že ho vzali v horách, že utekl z koncentráku hladový, špinavý, nenajezený, neoblečený, a že ho budou schovávat, ale nesmí to nikdo vědět, jinak by Bánov vystříleli. Tak samozřejmě ona to nepověděla nikomu, jen nám starším, on už pak chodil k tomu plotu a dorozumíval se s námi. Byl tam, myslím, dva tři roky, schovávali ho. Po válce se měli všichni ti zběhlíci přihlásit v Praze na vojenské ústředně nebo kde a oni s ním jeli. Ten starý se jmenoval Zálešák, co býval u nich, ten zeť se jmenoval Vystrčil a Uhérek, ještě jeden z jejich rodiny. Všichni tři s ním jeli dosvědčit na ten ruský konzulát, že ho schovávali, že utekl z koncentráku, že ho našli, nikdo o tom neví, že ho schovávali. A oni mu vynadali, chudákovi, ptáci ruští, že se povaloval po lesích, že někde byla určitě blízko armáda, že měl jít bojovat. Vzali ho a vyvedli na dvůr a za zdí ho zastřelili. Byl to takový šikovný chlap, i jsme ho oplakali. Oni dojeli úplně vyřízení, ti strýcové, hotoví z té Prahy. Povídali: 'Tak jsme si to nepředstavovali.'"