Vladimír Svoboda

* 1956

  • „To se mě osobně, a samozřejmě nejen mě, dotklo velice dramaticky, protože skaut byl můj ideál a myslel jsem si, že do toho skautu budu chodit věčně. Že to zakázali, to byla šílená rána. S tím se člověk těžko vyrovnává. Já si taky už moc nepamatuji, když jsme měli poslední schůzku na náplavce v té klubovně, co jsme si říkali. Je dost možné, že ti starší kluci, kteří už byli roveři, že možná se třeba pak scházeli. Ale já prostě už pak neměl žádné kontakty, pro mě už to skončilo.“

  • „Ta [fotografie] je z roku 1969 po úmrtí Jana Palacha. Jeho rakev byla vystavena v Karolinu, to ještě nebyl pohřeb a oni ji převáželi do budovy filozofické fakulty. Šli Maiselovou ulicí a zahýbali k Rudolfinu kolem Starého židovského hřbitova. Táta nás ráno sebral a říkal: 'Jdeme.' Mě a bráchu vzal, že tam jdeme. Nevěděli jsme přesně, co bude. Stáli jsme v té ulici, v úzké uličce, která se jmenuje Břehová, bylo tam dost lidí. Někdo řekl: ,Už jdou už jdou!' Tak jsme se tam tak nějak srotili, jak je to na té fotografii. Já jsem byl vepředu, táta je na té fotce trošku vidět taky. Bratr zmizel vzadu. Najednou se objevil ten smuteční průvod. Jelikož v tom smutečním průvodu byly státní vlajky, jako skaut musím státní symboly zdravit, to tak je. Tak jsem začal zdravit, těch státních symbolů tam byly spousty. Takže jsem tu ruku měl celou dobu zvednutou.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 07.05.2024

    (audio)
    duration: 01:38:23
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Zvedl ruku ke skautskému pozdravu. Jeho fotografie vstoupila do dějin

Vladimír Svoboda na pohřbu Jana Palacha zdraví skautským pozdravem. Výřez z fotografie Miloně Novotného
Vladimír Svoboda na pohřbu Jana Palacha zdraví skautským pozdravem. Výřez z fotografie Miloně Novotného
photo: archiv pamětníka

Vladimír Svoboda se narodil 15. března 1956 v Praze. Jeho otec Jaroslav Svoboda pocházel z pražského rodu živnostníků, po roce 1948 pracoval v holešovické tiskárně cenin. Matka Eva, rozená Dobiášová, rodinu roku 1961 opustila a Vladimír ani její bratr se s ní nevídali. Později Vladimír vyrůstal s nevlastní matkou. V druhé polovině 60. let se stal člen 18. oddílu vodních skautů, jezdil na skautské výpravy a tábory. 25. ledna 1969 se s otcem zúčastnil pohřebního průvodu k uctění Jana Palacha. Když ho míjel smuteční průvod s rakví a státními symboly, zvedl ruku ve skautském pozdravu. Tento moment zachytil fotograf Miloň Novotný na snímku, který zveřejnilo mnoho časopisů a stal se symbolem onoho tíživého okamžiku. Skautský oddíl byl roku 1970 rozpuštěn, ještě chvíli pokračoval v činnosti pod záštitou TJ Sparta. Později se Vladimír věnoval vodáctví v oddílu Zlatá kotva pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže (SSM). Po absolvování základní školy se vyučil tiskařem a po vojenské službě vystudoval střední grafickou školu v Hellichově ulici. Roku 1978 se oženil a narodily se mu dvě děti (1980 a 1982). Do roku 1991 pracoval v holešovické tiskárně cenin, v letech 1991–2005 sám podnikal jako tiskař, poté pracoval v tiskárně ve Vestci. Po roce 1989 se již ve skautingu neangažoval, do skautských oddílů se však zapojily jeho děti a později i jeho vnoučata. Identitu „chlapce na fotografii“ vypátrali v roce 2019 s pomocí veřejné výzvy členové Junáka a Skautského institutu.