Ladislav Tabery

* 1948

  • „Nebylo to snadné rozhodnutí. Ale pak jsem si řekl… Já jsem nevěděl, do čeho jdu. Vůbec. Já jsem prostě… jednoho dne jsem se rozhodl, vybral jsem všechny peníze z banky, strčil jsem je do jedné knížky v knihovně, dal jsem je do knihovny.“

  • „Byl jsem v Itálii, tam jsem si řekl, že máme bohatou rodinu v Německu. Řekl jsem si, že pojedu do Německa, tak jsem si koupil lístek do Mnichova. V Brennerském průsmyku zjistili, že nemám německé vízum. Chtěli, abych si koupil tranzitní vízum přes Rakousko a přitom zjistili, že nemám italské vízum. Takže mě vzali a odvezli do Bolzana, strčili mě znova do basy. Byl to ten samý cirkus: 'Musíš jet, budeš vyhoštěn, pojedeš zpátky do Česka.' Já jsem řekl: ,Asilo politico.' Ten policajt se začal smát. Já italsky nerozumím, ale rozuměl jsem, že půjde domů na oběd, že má siestu, a až se vrátí, tak uděláme všechny papíry a pošlou mě do lágru. Tak mě dali zpátky do cely, ale už nezamkli dveře. Ukázali mi, kde je koupelna, abych se mohl vysprchovat a umýt. Asi jsem zaváněl, už jsem se nemyl týden. Nějak mi vysvětlili, abych nikam nechodil, že se ztratím a budu mít jenom víc problémů. Dveře byly otevřené, to mi ukázal, takhle byly otevřené. Tak jsem šel do koupelny, tam jsem se vysprchoval.“

  • „Dostal jsem se do Itálie. Žena se bála jít, i když jsme měli výjezdní doložku pro všechny. Jel jsem stopem do Jugoslávie, tam mě zavřeli jednou. Chytli mě, když jsem chtěl přejít do Rakouska. Chytli mě, strčili mě na jeden den do báně. A když mě pouštěli z policejní stanice, tak v kanceláři na mě ten policajt křičel, že sednu na vlak a pojedu zpátky do Československa. Když jsme byli před stanicí na schodech, tak mi povídá: ,Jeď do Nové Gorice.´ Protože Nová Gorica je na hranicích s Itálií, půlka města je v Itálii a půlka města je v Jugoslávii. V Itálii je to Gorizia a v Jugoslávii je to Nová Gorica. On mi řekl: ,Tam jenom přeběhneš parkoviště a budeš v Itálii.´ Měl jsem nějaké peníze, které jsem koupil na černém trhu, samozřejmě. Měl jsem je schované, aby je celníci nenašli, když jsem jel z Česka. Sedl jsem na vlak. Mě chytli v Kranjské Goře. Z Kranjské Gory jsem jel do Nové Gorice. Tam jsem vyšel z nádraží, přeběhl jsem přes parkoviště, přelezl jsem přes plot a byl jsem v Itálii. Tam seděl policajt na lavici, s tím to ani nehlo, když jsem lezl přes plot. Ani se na mě nekoukl. Bylo mu to jedno.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 04.05.2023

    (audio)
    duration: 01:58:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 12.01.2024

    (audio)
    duration: 27:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jednoho dne jsem se rozhodl a druhý den jsem byl pryč

Ladislav Tabery, 1987
Ladislav Tabery, 1987
photo: Archív pamětníka

Ladislav Tabery se narodil 13. září 1948 jako nejstarší ze tří synů. Jeho matka Miluše Taberyová byla zaměstnána v podniku Spoje v Českých Budějovicích a otec, Stanislav Tabery, pracoval jako soustružník. Ladislav Tabery strávil skoro celé dětství v dílně, kde otec vyráběl závodní motorky a neustále vymýšlel různé technické zlepšováky. Po otci zdědil technickou i manuální zručnost. V roce 1963 nastoupil na spojařskou školu v Táboře, kde v roce 1969 maturoval. V letech 1974–1983 pracoval v podniku Závody průmyslové automatizace (ZPA), většinu tohoto času strávil mimo domov na montážích. Přestože měl poměrně dobrou práci, měl rodinu, v totalitním Československu nebyl spokojený. Neviděl pro sebe v zemi žádnou budoucnost. Po smrti otce v roce 1985 se rozhodl opustit Československo a hledat štěstí jinde. Emigroval přes Jugoslávii, státní hranici překonal v Nové Gorici. Ačkoliv dostal výjezdní doložku pro celou rodinu, manželka Ludmila Taberyová s ním odmítla odejít a spolu s dětmi zůstala v Československu. V 90. letech se Ladislav Tabery se ženou rozvedl. Pamětník strávil rok v různých internačních táborech v Itálii, kde čekal na vyřízení emigrantských víz. V roce 1986 odletěl do USA, kde žil až do roku 2021. Popisuje velmi složité začátky v USA, kde pracoval na nejnižších pracovních pozicích, učil se anglicky. Díky svému technickému talentu se ale v USA poměrně rychle vypracoval. Později se zde znovu oženil. Do České republiky jezdil od roku 1990 pravidelně. Po druhém rozvodu v roce 2021 se do České republiky přestěhoval natrvalo. V době natáčení (2023) žil v Českých Budějovicích.