Luboš Trucka

„A najednou vidím, jak mě maminka pouští, křičí a mává. Viděl jsem, jak zastavuje autobus, který tenkrát řídil pan Kotyza. Byl Chrastavák a dělal šoféra autobusu. Tak nás naložil a ptal se, co se děje. Říkala mu, že nahoře se střílí, jsou tam vojáci. Tak nás naložil a my jsme vyjeli nahoru přes Šalďák. A tam kordón vojáků. Zastavili autobus a teď jeden voják se samopalem: 'Všichni ven!' Jenom dvě děti tam zůstaly, já a ještě někdo, nevím, jestli kluk, nebo holka. Teď je tam napáskoval a řidič mu něco povídal, tak dostal ránu pažbou samopalu, tekla mu krev z nosu. A najednou, zničehonic, se tam objevil policajt, začal s tím vojákem diskutovat. Koukal jsem na to z okna, protože jsem seděl víceméně dvě řady od výstupu z autobusu. A najednou se řidič vrací zpátky a do autobusu nastupují pouze ženy. Chlapi zůstali venku. Zavřel se autobus, kordón vojáků se rozestoupil a my jsme odjeli domů do Chrastavy.“

„Tak jsme se vrátili na náměstí před radnicí a teď tam vidím ruský tank, který se snažil pojíždět po dlažebních kostkách a kolejích, protože tenkrát ještě vedla tramvaj Pražskou ulicí dolů, tak mu to tam trochu klouzalo. Když jsme byli před radnicí, najednou se začalo střílet. Lítaly nad námi kulky, vůbec jsme nevěděli – byl to chaos, křik, hrozný rámus. Pamatuji se, že tam stál policajt, který křičel na mámu: 'Utíkejte se s tím dítětem do toho podloubí schovat, ať vás nezabijí!' Utíkali jsme od radnice do podloubí a vím, že po levé straně radnice bylo nějaké lešení. A lidi křičeli, že na lešení někoho zastřelili a jsou tam mrtví. Střelba směřovala na Šaldovo náměstí a na ten rohový dům.“