Tenzin Tsundue བསྟན་འཛིན་ཚུང་དུས

* 1973

  • “V letech 2002/2003, po svém pobytu v Mumbaji, jsem se vrátil do Dharamsaly. A v té době jsem pomalu už začal snít o hromadném návratu do Tibetu, kdy by tibetští uprchlíci řekli: ‚Děkujeme ti, Indie, za azyl, teď vracíme dokumenty a jdeme zpátky do Tibetu.‘ Byli jsme ochotni čelit jakékoli situaci, ať už na hranici, nebo později uvnitř země. Ale plánovali jsme to na rok 2008, na olympijské hry v Pekingu. Byl to úplně nový přístup. Začali jsme se stovkou Tibeťanů. To byl ten původní cíl, aby sto Tibeťanů pochodovala z Dharamsaly do Dillí a aby ten pochod narůstal a přidávali se k němu další lidé, což se později stalo. Strategický plán byl pozvat účastníky taky z Indie a z celého světa. Účast z Indie a světa se nekonala. Ale počty přesto narůstaly. Začali jsme se stovkou lidí, a když jsme dorazili do Dillí, přidali se další lidé. Nakonec, jak jsme se blížili tibetské hranici, bylo nás 400. V tomhle ohledu to byl úspěch, ale ten vyšší cíl, aby se to přerostlo v hromadný návrat, naplněn nebyl. Ale hlavní překvapení bylo, že než vůbec mohl pochod někam dorazit, slyšeli jsme poprvé o protestech uvnitř Tibetu, které trvaly čtyři dni. Čtvrtého dne přišla masivní, násilné potlačení protest ze strany čínských úřadů. To si vyžádalo dost pozornosti. Ty tibetské protesty a jejich potlačení, vrhání kamenů, zapalování čínských kanceláří a násilná čínská reakce, trvaly dva měsíce. Poprvé to upoutalo dost pozornosti k tibetské věci, protože olympiáda v Pekingu se měla konat jen o několik měsíců později. A potom na konci, když jsem dorazili do Darčuly, což bylo poslední hraniční město, bylo nás asi 75 lidí. To bylo nejblíž k tibetské hranici, kam jsme se dostali. To bylo nejdál, kam nás Indie pustila.”

  • „Co se týče zatčení z politických důvodů, tak jsem byl v šestnácti různých věznicích. Většinou v Indii, ale také v Tibetu. Jít do vězení, to jsou pro mě, když se na to tak dívám, skutečně významné okamžiky duchovního růstu. Uvěznění tě uskromní, uvěznění ti dá úplně nové ponětí o tom, co je svoboda. My si myslíme, že vězení nám odnímá svobody, ale když jdeš do vězení, staneš se pokorným, lépe pochopíš skutečnou hodnotu svobody. A ta pokora, které se ve vězení naučíš tě ve skutečnosti osvobodí od tvého ega, od našeho vnímání toho, co je pod naší úroveň, co je nečisté, co je nežádoucí – jako třeba spát na podlaze a používat boty jako polštář, košili jako přikrývku, kapesník, co máš u sebe, jako ručník a vlastní prst jako kartáček na zuby. Když se ti to povede, tak potom z vězení vyjdeš a cítíš se o mnoho svobodnější. V duchovním smyslu. A kvůli tomuhle pocitu osvobození, který jsem zakoušel ve vězení, si myslím, že svoboda je ve vězení. Když nad tím přemýšlíte jako já. Jinak, když věříte, že vězení vás svobody zbavuje, tak trpíš, vyjdeš ven plný negativity. Jako bojovník za svobodu ale nesmíš být negativní, protože jinak dlouho nevydržíš.“

  • „A potom mě brali na různá místa, zavázali mi oči, vyslýchali mě. Nakonec mě zavřeli do okresního vězení v Naghri. Číňané neumí vyslovit Naghri, tak říkají Ali. Byl jsem v téhle věznici asi dvanáct dní, během nichž mě hodně bili a hodně jsem křičel. Bylo mi 22, neměl jsem vůbec žádnou zkušenost, nikdy před tím jsem ve vězení nebyl. A nakonec se rozhodli, že mě chtějí vidět nadřízení důstojníci ve Lhase. 12. března 1997 mě naložili do auta, zavázali mi oči a odvezli mě. Říkali, že mě vezou do Lhasy. Lhasa byla odtamtud hodně daleko, asi 1700 km. A nevede tam žádná pevná silnice, jen pouštní cesta. Trvalo nám tři dny, než jsme dojeli do Lhasy. A 15. nebo 16. března mě dali do vězení ve Lhase a zavřeli mě. Byl jsem tam dalších dva a půl měsíce. Nebo tak nějak.“

  • „Zjistil jsem, že jsem se úplně ztratil. Vidíte, byl jsem snílek, romantický bojovník za svobodu, který neměl ponětí, jaká je tam situace a co tam žije za lidi. Ale měl jsem odvahu tam jít a čelit téměř bezvýchodné situaci. Ztratil jsem se v horách. A to je hranice mezi Ladakhem a Tibetem, 4000 metrů nad mořem. Chladná pustina, kde jsou během dne žhnoucí vedra a v noci mrazivá zima. Celá řeka Indus byla zamrzlá jako obrovský had. Bylo to v březnu roku 1997. Pět dní jsem překračoval hranici a pátého dne mě zatkli. Udělal to Tibeťan. Tibetský kočovník, který pracoval pro čínskou bezpečnost. Chytil mě za límec a řekl: ‚Ty tuláku! Proč jsi sem přišel? Kdo tě poslal? Máš u sebe nějaké zbraně?‘“

  • „Naše babička nám vyprávěla příběhy o Tibetu, o zasněžených vrcholcích, jacích, jablcích, mandarinkách, broskvích. O pastvinách a životě kočovníků. O věcech, které jsme nejen nemohli vidět, ale ani si je nedokázali představit. Vyprávěla nám, že existuje země Tibet, kterou museli opustit. Říkali, že jsme tady v Indii dočasně a že se jednoho dne vrátíme do naší země. Jenže v tuto chvíli jsou tam Číňané, kteří naší zemi okupují. Jednoho dne se i budou muset vrátit do své země a potom se my vrátíme do Tibetu. Bylo to přítomné v těch formativních letech dětství a vyrůstání, že náš život tam je jen dočasný a že se jednoho dne vrátíme do té země vzpomínek, o které nám babička vyprávěla.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.04.2022

    (audio)
    duration: 02:04:39
    media recorded in project Paměť a svědomí národů
Full recordings are available only for logged users.

Návrat do Tibetu

Tenzin Tsundue ve studiu Paměti národa, Praha 2022
Tenzin Tsundue ve studiu Paměti národa, Praha 2022
photo: Natáčení

Narodil se v indickém uprchlickém táboře, přesné datum narození nezná. Vyrůstal na pohádkách a písních opěvujících Tibet, zemi původu jeho rodičů a předků. Celý život se tam touží vrátit. Sám se o to pokusil coby mladík roku 1997, pěšky přešel Himaláje, aby potom tři měsíce strávil v čínských věznicích. V roce 2008 zorganizoval masový pochod tibetských uprchlíků do vlasti, který narazil na nepochopení indických úřadů. Vystudoval anglický jazyk a literaturu, publikoval řadu knih, svůj život ale zasvětil boji za obnovení svobody a nezávislosti tibetského národa. Politickými happeningy při návštěvách čínských hodnostářů upozorňuje na porušování lidských práv v Tibetu i v Číně samotné. Celkem šestnáctkrát byl proto vězněn, pobyty ve vězení ale chápe jako příležitost k duchovnímu růstu. Tändzin Cöndü – tibetský exilový básník a politický aktivista.