Jiřina Veverková

* 1929

  • „Já si pamatuji, že otec čekal, že pro něj přijdou. Tu noc tak strašně zaspal, že ho nemohli ti gestapáci vůbec vzbudit. Potom prohledali kvartýr. Vyházeli všechny knížky. Sebrali ho a bylo to. Já jsem ho pak ještě viděla, protože jsme rok chodily na gestapo na návštěvy, když maminka dostala propustku. Na oba, i na mého kmotra, protože on byl jako člen rodiny. Ptali se jí, proč se o něj stará, a ona říkala, že je prostě náš. Bylo to těžké.“

  • „Nějaké takové skupiny byly, odbojové, které sbíraly peníze pro takové lidi. Občas někdo přišel a přinesl mamince pár peněz. Vůbec neměla žádné peníze. Vůbec. My jsme měli takovou krásnou dubovou jídelnu. Takovou starou, vyřezávanou. Tak ji prodala a dostala za ni i s nádobím dva tisíce korun. Úplně zadarmo to bylo. Ale aspoň měla peníze. Když se otec vrátil, my jsme neměly ani stůl. Musely jsme shánět stůl. No bylo to špatné.“

  • „A teď on tam přivedl tři chlapy. My měly sousedku, ta byla původem z Ruska. Po revoluci tam byla, tak věděla, jak to chodilo v té říjnové revoluci. Maminka mě k ní hned schovala, protože mně bylo šestnáct a těm Rusákům se mladé holky líbily. Tak já tam byla schovaná, než oni odešli. A to trvalo dost dlouho, už nevím, no skoro do 17. května.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.03.2018

    (audio)
    duration: 01:03:47
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Když otce zatklo gestapo, přežily jsme díky pomoci cizích lidí

Jiřina Veverková, 2018
Jiřina Veverková, 2018
photo: autoři natáčení

Jiřina Veverková se narodila 7. května 1929 v Hradci Králové. Její otec Josef Pokorný byl důstojníkem u dělostřelectva. V roce 1940 byl kvůli zapojení v odboji zatčen gestapem a odsouzen na deset let vězení. Jiřina prožila válku s matkou v Praze. Zůstaly bez prostředků a přežily jen díky pomoci cizích lidí. S otcem se shledaly v květnu 1945. Jiřina složila státní zkoušky z angličtiny a francouzštiny a pracovala jako překladatelka na Generálním štábu Československé armády. Vdala se za důstojníka zpravodajské služby, oba vstoupili do komunistické strany. Narodili se jí dva synové, v dospělosti oba dva emigrovali. Kvůli tomu ona ani její manžel za socialismu nikdy nesměli vycestovat do zahraničí. Až do penze pak pracovala v podniku Československá keramika. Z KSČ vystoupila po pádu komunistického režimu v listopadu 1989.