Naděžda Volná

„Milé děti, rodiny, tatíčku, bratři a přátelé. Celý čtverlístek sešel se na konci apríla ke své poslední povelikonoční čtvrteční večeři. Zatímco příroda odívá své stromy kyticemi květů, aby po jejich odpadnutí rostly nové plody k vaší obživě, potěše a zdraví, strom náš je prudkou bouří ve chvíli rozhodující vytržen z kořenů, aby udělal místo jiným, snad lepším, ušlechtilejším. Ještě včera v poledne byl zde asi pět minut můj obhájce, doktor Pieper, a sdělili mi vše, co jste podnikali. Děkuji vám, milí, za vaši bezpříkladnou lásku, kterou jste mně i mým drahým vždy prokazovali, a za vaši úžasnou práci a námahu za zlepšení našeho osudu. Milé děti, Zdenku, Vláďo i Naďuško, byly jste moje, byly jste mi vším. Měl jsem vás nesmírně rád, i když jsem trestal. Kéž vaše budoucnost je šťastnější, pro kterou jsem byl vždy ochoten z lásky obětovat sám sebe. Mějte se rádi a neopouštějte se ve chvílích těžkých a podporujte se ze všech sil, abyste život nežili nadarmo. A nezapomeňte na svou čistou duši a Boha, bez něhož ani vlas z hlavy nespadne. Tatíčku můj starý, odpusťte mi, čím jsem se proti vám provinil, zvláště na vaše stáří. Jsme všichni v rukou Božích a víme, že dělá dobře. Budu s mojí milovanou matičkou se těšit na shledanou a na radostný život věčný pospolu. A jediný můj Jožko, do rukou tvých a tvých pomocníků, přátel a kamarádů odevzdávám svůj poklad v dětech. Neopouštějte je a pomozte vychovat. Bratře Jirko, zaplať tobě za všechno sám Bůh. Bůh lásky a dobroty, neboť lidská odměna nestačí. Všem vám rodinám i dětem to nejlepší, co nám nebylo dopřáno. A ty Věročko, odpouštím ze srdce a prosím o totéž. Buď dobrou matkou sirotům a veď je šťastnou rukou k bázni Boží, do nadějné budoucnosti. Smetanovo věno, má vlast i požehnání Jana Amose Komenského, jeho loučení provázej vás všechny na další cestě životem jak nás při jeho konci. Netruchlete, vždyť obětovat se znamená zvítězit. Staré zrno odumírá, aby stéblo rostlo a dalo bohatou úrodu. Poslední sbohem, váš letec Fanda.“