Ludmila Voříšková

* 1948

  • „Chartu jsem přepisovala, rozdávala svým známým, ale nepodepsala. Můj bratr jí chtěl podepsat, někde se prostě… už si nepamatuju, s kým se sešel, a přišel domů a řekl mamince, že druhej den jde podepsat Chartu. A maminka, maminka, já si ji nepamatuju za celej život, že by brečela, a maminka brečela a říkala: ,Oni tě zavřou a já už to nevydržím.‘ Takže tam nešel a nepodepsal jí. Takže musím říct, že z mého okolí ani z rodiny nikdo Chartu nepodepsal.“

  • „Přišel uniformovanej policajt a řekl mamince, aby se dostavila do věznice na Pankráci. A maminka říká: ,Manžel je nemocnej nebo zraněnej?‘ A on říkal: ,Paní, já nevím, já jsem vám tohle jenom měl vyřídit.‘ A asi to skutečně nevěděl. No, a jak jsem říkala, my jsme se drželi maminky za sukně, tak jsme šli na Pankrác. My bydlíme kousek od věznice. A tam prostě maminka se tam nějakýho toho vrátnýho nebo co to tam bylo, ptala. Řekla, že tam byla pozvaná a že si myslí, že tatínek je nemocnej nebo zraněnej nebo tak. A on řekl: ,To já nevím, já se musím zeptat.‘ To si pamatuju, protože i když jsem byla tak malý dítě, tak to byly zážitky. Tak se šel někam zeptat a řekl: ,Paní, nemáte pravdu, je mrtvej.‘ Takhle se oznamovalo úmrtí, když někdo umřel ve vězení.“

  • „Co si pamatuju teda v těch Vinařicích, tak takhle byl stůl, tam seděl tatínek, za ním byl dozorce a tady jsme seděli my, ale nesměli jsme se ani dotknout, nic. Jedna návštěva musela být po Vánocích, protože jsme si od úst odtrhli takový ty figurky z kolekce, takový ty dutý čokoládový. No, a to se maminka zeptala toho dozorce, jestli to můžeme tatínkovi předat. On to povolil, ale museli jsme to dát tomu dozorci a on to před náma takhle rozmáčknul. No, a to víte, malá holka, já jsem se tam rozbrečela a ta návštěva dopadla velice špatně.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 11.05.2022

    (audio)
    duration: 55:26
    media recorded in project Pamětníci Prahy 4 vyprávějí
  • 2

    Praha, 05.08.2022

    (audio)
    duration: 01:03:14
    media recorded in project Pamětníci Prahy 4 vyprávějí
Full recordings are available only for logged users.

Báli jsme se, že se jednou z práce nevrátí ani máma

Ludmila Voříšková v mládí
Ludmila Voříšková v mládí
photo: archiv pamětnice

Ludmila Voříšková se narodila 24. září 1948 v Praze. Její rodiče pracovali v katolickém nakladatelství Vyšehrad. Ludmilin otec Rudolf Voříšek byl katolický myslitel a filozof. Po únorovém převratu komunisté nakladatelství zlikvidovali a roku 1951 byl otec Rudolf Voříšek zatčen a odsouzen k 11 letům odnětí svobody. Prošel věznicí Vinařice u Kladna a pracovním táborem Bytíz u Příbrami. V listopadu 1953 ve vězení zemřel na leukémii. Jeho děti nemohly kvůli kádrovému posudku studovat vysokou školu. Ludmila v roce 1967 nastoupila jako sekretářka do jazykové školy, poté vystřídala řadu zaměstnání. Sametovou revoluci přivítala, ale poté čelila problémům s hledáním zaměstnání. To u ní vedlo k psychickému zhroucení a následně invalidnímu důchodu.