„Devátého května jsme pak museli, nás vedli do kláštera v Praze-Břevnově, tam jsme byli jako zavření. Byli jsme tam měsíc a odtamtud nás vezli do Kolína, a tam jsme byli rozděleni.“ – „A v tom klášteře, jaké tam byly podmínky?“ – „Hrozné. Tam chodili Rusové a napadali ženy. To bylo... To jsme se schovaly, když jsme mohly. Třeba i do skříně jsme vlezly, byly jsme mladé holky, mně bylo 19 roků. Nebo nás staré ženy vzaly pod deku, aby nás neviděli, a tak. – „A jaké tam byly hygienické podmínky?“ – „Nic. Já nevím, kde jsem se tam jednou umyla. Já [si to] opravdu nepamatuju. Taky jsme měli všude blechy.“ – „A tam byli nějací dozorci?“ – „Hmmm… Já jsem říkala, já nevím, jak jsme tam přežili, nevím. Skoro měsíc jsme tam byli, a pak do toho Kolína, tam si nás sedláci vybrali, koho chtěli. A tam jsem měla štěstí.“
„Ke konci války jsem byla v Rakousku. Tam jsme byli nasazeni na práce. Teď už jsme věděli, jak se blížili Rusové k hranici, tak nám ti, co nás tam hlídali, říkali, že nevidí nic, co děláme. Jestli utečeme domů nebo tak. Tak jsme byly tři, dvě holky z Liberce a já. Tak jsme říkaly – byly jsme až v Rakousku ve Steyru – a říkaly jsme, tak zkusíme autostopem dostat se do Prahy. To bylo vzdušnou čárou nejblíž. Z Prahy na nádraží a jedeme do Liberce. Tak jsme se autostopem dostaly do Prahy pátého května. A to už byla revoluce, že jo. Tak jsme byly na nádraží, chtěly jsme domů – a teď žádný vlak už nejede. Tak jsme se nedostaly. Tak jsme byly od pátého do devátého na nádraží v Praze.“ – „A tam jste i spaly?“ – „V jedné místnosti jsme tam byly. Ale já stejně nevím, byli tam skoro samí Němci najednou, odkud se brali? V Praze, že jo…“
Narodila se 26. března 1926 jako Ingeborg Peuker německým rodičům Anně a Rudolfovi Peukerovým v osadě Ferdinandov, která je dnes součástí Hejnic na Liberecku. Její dědeček Gustav Augsten provozoval oblíbený hostinec Lesní zátiší (Waldfrieden) ve Ferdinandově, dnes známý jako U Cimpla. Školní docházku absolvovala v němčině v obecné škole a měšťance v Hejnicích, za války absolvovala obchodní školu v Liberci. Za války také pracovala v textilní továrně v Hejnicích a v roce 1944 byla nasazena na práci v rakouském městě Steyr. Před koncem války utekla a 5. května 1945 dorazila autostopem do Prahy, kde se schovávala na nádraží. Od 9. května 1945 strávila měsíc v internaci jako Němka v břevnovském klášteře, poté pracovala půl roku v Kolíně u českých sedláků. Na konci roku 1945 se vrátila domů a zjistila, že rodina přišla konfiskací o veškerý majetek, ale nemusela se vysídlit. Její otec patřil mezi nepostradatelné německé specialisty, matka pracovala v zkonfiskovaném hostinci svého otce. Pamětnice nastoupila do textilní továrny, v níž pracoval její otec jako mistr. V roce 1948 byla propuštěna a novou práci dostala v zahradnictví v Hejnicích. Po dvanácti letech nastoupila do textilní továrny Česana, kde pracovala v kanceláři až do odchodu do důchodu. V roce 1952 se vdala za Rudolfa Zajíčka z Bílého Potoka. Spolu s ním vychovávala dceru Evu z jeho prvního manželství, jejíž matka byla v roce 1951 odsouzena ke 20 letům vězení ve vykonstruovaném politickém procesu. V roce 2013 ovdověla, v roce 2023 žila se svou rodinou v domě v Bílém Potoce. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z obce Bílý Potok.
Křtiny Ingeborg Zajíčkové – sedící dole rodiče Rudolf Peuker a Anna Peuker, rozená Augsten, dědeček Gustav Augsten a jeho druhá žena, nahoře zleva bratr maminky s ženou Fracouzkou, která umřela při porodu, nejvýše je příbuzný tety z rodiny Ferdinanda Porsche (z Vratislavic), mezi rodiči porodní bába Resslová, která Inge rodila, napravo od ní teta – sestra maminky s kamarádkou
Křtiny Ingeborg Zajíčkové – sedící dole rodiče Rudolf Peuker a Anna Peuker, rozená Augsten, dědeček Gustav Augsten a jeho druhá žena, nahoře zleva bratr maminky s ženou Fracouzkou, která umřela při porodu, nejvýše je příbuzný tety z rodiny Ferdinanda Porsche (z Vratislavic), mezi rodiči porodní bába Resslová, která Inge rodila, napravo od ní teta – sestra maminky s kamarádkou
Anton Peuker – dědeček ze strany otce, majitel přádelny ve Ferdinandově, který v ní v roce 1916 tragicky zemřel (viz výstřižek z dobových novin v dodatečných materiálech)
Anton Peuker – dědeček ze strany otce, majitel přádelny ve Ferdinandově, který v ní v roce 1916 tragicky zemřel (viz výstřižek z dobových novin v dodatečných materiálech)
Slavnostní věšení tří zvonů na pseudorománský kostel v Bílém Potoce Nejsvětější Trojice v době první republiky. Za několik let byly zvony odvezeny a jejich kov byl roztaven na německé zbraně
Slavnostní věšení tří zvonů na pseudorománský kostel v Bílém Potoce Nejsvětější Trojice v době první republiky. Za několik let byly zvony odvezeny a jejich kov byl roztaven na německé zbraně
Tatínek pamětnice Rudolf Peuker (první zprava) v podnikové kapele lužské přádelny (MKS – Mildenauer Kammgarnspinnerei) v roce 1937, ve které hrál na buben
Tatínek pamětnice Rudolf Peuker (první zprava) v podnikové kapele lužské přádelny (MKS – Mildenauer Kammgarnspinnerei) v roce 1937, ve které hrál na buben
