Ladislav Zapletal

„V padesátém roce, ještě když byl otec doma, to byla taková nejabsurdnější pokuta, kterou jsme dostali. Měli jsme také nařízenou dodávku brambor, asi dvacet nebo třicet metráků. Tak jsme to napytlovali a odvezli do výkupu. Oni řekli, abysme to složili v kasárnách – a dali nám potvrzení. Za týden hlásil místní rozhlas, ale v devět hodin večer, když my už spali. Řekli, že se mají otec a další dostavit na národní výbor, že v Prostějově lidé nemají brambory a že jim musíme dát. Otec řekl, že jsme dodávku už dříve splnili, že se nás to netýká. Soudružka z národního výboru reagovala tak, že lidé jsou přednější než prasata a že to dát musíme. Tak jsme to vynosili ze sklepa a odvezli jsme to. Otec pak dostal pokutu padesát tisíc korun ve staré měně! Strhli si to sami, všechno šlo přes spořitelnu a oni věděli, kolik tam máme peněz. Tím pádem jsme neměli na vyplacení lidí, kteří u nás pracovali.“

„V roce 1951 prvně zavřeli mého tátu za sabotáž. Ta sabotáž měla být v tom, že Rudé právo psalo, že od všech vykoupí zemědělské stroje a pak je budou dávat zemědělcům podle přídělu elektrického proudu například na mlácení. V jiných vesnicích už to proběhlo, tak naši věděli, jak to vypadá. Přijel traktorista k nám, otevřel vrata a vyvezl traktor, vyvezl mlátičku, všechny stroje. Jednalo se jen o věci k traktoru, nástroje pro koně nechtěli. Měli jsme číslo 6, byli jsme na kraji vesnice. Vyvezli to na náves, tam už stály všechny stroje. Táta se šel podívat, co nám všechno vzali. A oni nám tam nechali elektrický motor. Byl těžký, na kolečkách. My měli dva a jeden tam nechali a ten, co tam nechali, měl naprasklou zásuvku. Byla porcelánová s bakelitovým krytem a zadrátovaná. Tak ji otec odmontoval a šel na náves to předělat. Ten traktorista ho viděl a šel ho udat. Na národním výboru na něj křičeli, že je to sabotáž. Zavolali četníka, dali mu pouta a vedli ho s pouty jako vraha přes vesnici. Byl zavřený ve vyšetřovací vazbě v Prostějově od července do prosince, bez soudu.“