Irena Zemanová

„Připravoval se na to, když odejde, tak bude v zahraničí v nějakém kabaretu, aby se uživil. Zemřel při pokusu o přechod hranic ve Znojmě. Tam nás zavolali a museli jsme ho identifikovat. Dotkl se totiž drátů. Byl na útěk připravený. Měl tmavomodrý oblek a přes něj teplákovou soupravu. Šel přes hranice, asi jich bylo více, ale my jsme o tom nevěděli vůbec nic. Řekl nám, že jede na dovolenou na Vranovskou přehradu. Potom nás zavolali, protože měl u sebe maturitní vysvědčení jako jediný doklad. Měl kožené palčáky, které měly náplet, a on jak se plazil, v rukou měl dřevo, kterým zdvihal ostnaté dráty, ve kterých byla elektřina, a ten jeden osten z drátu mu probodl pleteninu na palčáku. To znamenalo konec.“

„Byla jsem pokřtěna, ale myslím, že to bylo, až když jsem byla studentka. Byli jsme tehdy tři, bylo to za totality a bylo to trochu problematické. Chtěli jsme se dát pokřtít, tak nás jeden bratr pokřtil u Pisárek ve Svratce. Jindy byly křty třeba na koupališti v Líšni, křest je totiž ponoření celého těla do vody. Tak, jak Jan Křtitel křtil v Jordánu, tak křtíme i my ponořením celého člověka. Tak jsme byli tři pokřtěni jednoho dne v Pisárkách, někdy vpodvečer.“