V srpnu 1968 mi bylo jasné, že se vrátí cenzura a že budoucnost je pryč
Jana Zendulková se narodila 29. října 1942 v Praze Stanislavu Zendulkovi a Zdence Zendulkové (roz. Steinerové). Matka pamětnice byla židovského původu. Všichni členové rodiny Steinerů byli od roku 1941 postupně deportováni do koncentračních táborů. Domů se vrátili pouze matka pamětnice a její bratr Oldřich, oba měli nežidovské partnery. Trauma války a deportací se po válce stalo rodinným tabu. O svém židovském původu se dozvěděla až v období dospívání. V roce 1958 byl její otec zatčen a odsouzen komunistickou jurisdikcí na 12 let. Jana Zendulková byla poté vystěhována z bytu a od svých 15 let se o sebe ve velké míře musela starat sama. V roce 1956 nastoupila na Školu pro společné stravovaní. Po maturitě začala pracovat jako servírka v hotelu Moskva (dnes Pupp) v Karlových Varech, kde strávila čtyři roky. Zájem o umění a kulturu ji přivedl k tomu, že v roce 1965 přihlásila na studium estetiky na Karlově univerzitě, kde na konci 60. let absolvovala přednášky Jana Patočky a Václava Černého. V srpnu 1968 se účastnila protiokupačních aktivit v Novém Jičíně. Po promoci v roce 1969 nastoupila na Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, kde pracovala jako administrativní a kulturní pracovnice na různých pozicích až do odchodu do důchodu. V roce 2023 žila Jana Zendulková se svou sestrou Evou Bartošovou v Třeboni.