Ing. Václav Grim

* 1924

  • „Potřeboval jsem si vydělat nějaké koruny. Přes otce mé sestřenice, která u nás bydlela, jsem se začal dostávat k rádiu. Krystalka, jednolampovka, dvoulampovka, superred a tak dále. A tohleto všecko jsem měl znásobené tím, že bratr mého spolužáka Hartycha v Náchodě se u EISe učil rádiové řemeslo. V Opočně byla prodejna Nutz, který uměl koupit rádio a mně opatřit součástky za režijní ceny. A já jsem ještě spolu s tím bohuslavickým klempířem začal dělat i ta nejmenší rádia, i ty všelijaké pomůcky, aby se ti sedláci, kterým odebrali krátké vlny, mohli sem tam podívat, co dělá Londýn.“

  • „Už z toho, že u nás byly ilegální tiskoviny, tak [otec] měl docela široké pole a přes Hradec putovaly ty tiskoviny dál. Ale musel tam být někdo, kdo spolupracoval, a toho 2. října v roce 1940 taťku zavřeli.“

  • „S mojí mamkou jsme jezdívali řadu měsíců, možná i roků, do Terezína, abychom si tam mohli trošku poplakat. Ale co dál? Začal se připravovat takzvaný Národní hřbitov, kde byli ti, kteří byli nalezeni v těch hromadných celách [myšleno hrobech], bez možnosti jejich identifikace, postupně umisťováni do toho Národního hřbitova. Počítali jsme, kde asi by mohl být, věděli jsme, že na začátku byli v hromadném hrobu. Ten byl plný, ten druhý se plnil postupně. Jak byli odebíráni, kde asi by mohl být. A dospěli jsme k tomu, že bude někde mezi těmi hrobkami, tehdy ještě neměly žádné označení, abychom si udělali nějaké místo pro pravidelné návštěvy.“

  • „Nakonec to dopadlo tak, že ho opravdu pustili na svobodu, jenomže ta svoboda byla s doprovodem. Z Litoměřic byl poslán do věznice v Gollnowě, který je blízko Štětína. A odtud ho dopravili začátkem roku 1945 znovu do Čech, do Prahy, a tady na gestapu se postarali o to, aby ho co nejdřív ne osvobodili, ale poslali do Terezína. Měl s sebou všechno svoje železničářské vybavení. Kožich, který mu pomáhal, zimní čepice, pro jeho problémy s žaludečními kýlami. Asi po té práci, kterou tam musel ty čtyři roky odevzdat. V Terezíně je několik dvorů, dostal se do toho IV. dvoru. To byla asi ta nejhorší možnost a umístili [jej] do hromadné cely 43, kde v určitých dnech bývalo až 600 lidí.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 25.02.2019

    (audio)
    duration: 01:50:00
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 02.02.2021

    (audio)
    duration: 01:51:33
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Proč musel otec zemřít?

Václav Grim, foto ze svatby, 1949
Václav Grim, foto ze svatby, 1949
photo: archiv pamětníka

Václav Grim se narodil 23. listopadu 1924 v Bohuslavicích nad Metují do rodiny pracovníka na dráze a matky v domácnosti. Vychovávala ho převážně starší sestra Marie. V říjnu 1940 byl otec Václav Grim zatčen za neprokázané držení protinacistických materiálů. Otce odsoudili na čtyři roky ztráty svobody a věznili v káznici v Gollnowě u Štětína. Po vypršení trestu ho ale nepropustili. Byl přemístěn do Terezína, kde 16. dubna 1945 zemřel. Rodina se musela vypořádat s absencí otce i s odepřením příjmu. Václav si začal přivydělávat kreslením rysů, po úspěšné maturitě byl ale inspektorem poslán na manuální práci do Hospodářského družstva v Krčíně. Zajímal se o radiotechniku a po válce v roce 1946 nastoupil do firmy Telefunken v Praze. O tři roky později se oženil s Dagmar Hejzlarovou a vychovali spolu tři děti. Od roku 1952 do roku 1990 působil ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky při podniku Tesla, kde pracoval i na projektech pro československou armádu. Podílel se na sestavení první československé družice Magion, která byla roce 1978 vyslána do vesmíru na raketě Interkosmos 18. V roce 2021 bydlel v Praze-Podolí.