Radana Květová

„S kamarádkami jsme neměly peníze ani auto, a tak jsme jezdily na výlety za Prahu stopem. Jednou jsme se takto dostaly na Slapy. K večeru jsme dostaly hlad. Zahlédly jsme školicí středisko, tak jsme se tam zašly zeptat, jestli by nám tam neprodali nějaké jídlo. Viděly jsme tam samé mladé kluky a říkaly jsme si, co to je. Oni měli zrovna před večeří a pozvali nás, ať si k nim přisedneme. Povídali jsme si a z nich postupně vylezlo, že jsou učňové, dali se k StB a mají na Slapech školení. Chlubili se nám: ‚My se máme moc dobře! Nechtěly byste se k nám přidat?‘ Jeden nám dokonce nabízel, že se s námi sejde na Karlově náměstí. Jmenovali nám všechny výhody, které bychom dostaly: měly bychom zadarmo kino, bazén a nevímco dalšího. My jsme neprozradily, jak se jmenujeme ani jakou školu studujeme, každá jsme si něco vymyslela. Pak už byla tma a oni nám navrhli, že můžeme přespat u nich ve volném pokoji. Pak na nás ale kolem desáté začali klepat, my jsme oknem vyskákaly ven a utekly jsme. Přespaly jsme nakonec ve stohu a byly jsme rády, že jsme odtud vypadly.“

„Strýc Jožka David byl v londýnské prozatímní vládě a byla ohromná sláva, když se s Benešem vraceli. Já s tetou Věrou jsme šly vítat průvod na Karlův most. Teta měla vlastní krásný kroj a já klukovský kroj po bratrovi. Byla jsem z toho úplně vykulená a ta podívaná se mi ohromně líbila.“

„Za války jsme s rodinou jeli autem do Lochovic. Naštěstí s námi jel strýček Láďa, který měl vojenskou školu a uměl perfektně německy. Jelo se pomalu, byla tma, osvětlení aut muselo být tlumené a narazili jsme do pochodujících německých vojáků. Tři vojáci nám naskákali na kapotu. Přišel jejich důstojník a začal řvát. Strýc Láďa vystoupil a začal na něj křičet, že poslední řada vojáků neměla osvětlení, což byla jejich povinnost. A ukřičel to! Důstojník zmlkl a nic z toho nebylo. Náš šofér i my ostatní jsme byli strachy bez sebe. Byl to nezapomenutelný zážitek.“