O hrůzách v Rusku nesměli mluvit. Na sídlišti byla studna a hned vedle latríny
Bronislava Nedvědová se narodila 27. srpna 1950 v Brně. Když jí byl jeden rok, přestěhovala se s rodiči a o čtyři roky starší sestrou Danou do České Lípy. V roce 1964 ale její sestra nešťastnou náhodou zemřela. Rodiče nemohli v českolipském bytě žalem vydržet, a tak se přesunuli do Kadaně, kde dostali oba práci na výstavbě elektrárny Tušimice. Pamětnice vystudovala elektrotechnickou průmyslovou školu v Chomutově. Vdávala se ve dvaceti letech a s prvním manželem má syna Marka. Netrvalo dlouho a mladý pár začal mít problémy. Oba si chtěli užívat života, měli o něm rozdílné představy a následoval rozvod. V roce 1975 se pamětnice vdávala podruhé, to už čekala dceru. S manželem se kvůli lepším platům rozhodli odcestovat do Sovětského svazu, kde působili dva roky na kompresní stanici Pallasovka u kazašských hranic při výstavbě plynovodu Sojuz, který začíná v Orenburgu. O děti se v tu dobu starala maminka Bronislavy Nedvědové. Po návratu ze Sovětského svazu se mladá rodina přestěhovala do severočeského Rumburku. Tam se začala pamětnice zajímat o politiku a dění ve městě, do kterého se čile celý život zapojovala. Působila jako dlouholetá zastupitelka a lídr politického hnutí Město lidem. Po odchodu do důchodu pracovala od roku 2022 jako koordinátorka v rumburské ubytovně pro ukrajinské uprchlíky V Podhájí. V roce 2023 žila Bronislava Nedvědová v Rumburku. Pamětnici jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Rumburk.