„Vnikli nám do klubovny, ve které byl nepořádek a chaos. Přišli tam totiž noví pionýři a uřezali nám zámek a pak nás práskli na OV KSČ, že jsme zničili klubovnu a vypalovali klubovny. To šlo hlášení do Prahy, že tady skauti, 9. oddíl vypaloval klubovny, a já jsem to musel vysvětlovat na OV KSČ.“
„Tátu přišli zatknout ve čtyři hodiny ráno. Bydleli jsme tenkrát v Radvanicích, tak ho vezli na gestapo do Ostravy. Toto znám z vyprávění maminky. Maminka byla také u výslechu. Byla v podstatě v pátém měsíci těhotenství, takže to musely být silné nervy a asi jsem to taky nějákým způsobem odnesl. Tam ji vyslýchali. Tátu potom odvezli do Osvětimi, tam byl půl roku, a protože byl zdatný a sokol, tak ho odvezli do Buchenwaldu, tábora Dora, kde vyráběli rakety V1 a V2. Táta díky tomu, že uměl krásně psát, měl krásné kaligrafické písmo, tak se stal písařem. Vždycky říkával, že mu písmo zachránilo život.“
„V padesátých letech děti houfně vstupovaly do Pionýra, a já ne. My jsme založili klub Stříbrné lišky. Já jsem si tu lišku vyřezal z hliníkového plechu lupénkovou pilkou a měl jsem to na klopě. A měli jsme ředitelku Jandoušovou, velmi zažranou komunistku. A ona mi říkala: ,Proč nejsi v Pionýru, to jako budeš radši nosit tady na klopě nějakou kočku nebo co?‘ Oni byli na nás naštvaní, protože se tenkrát soutěžilo, kdo bude mít nejvíce pionýrů. To byla nejhorší doba, co mohla být.“
Když jsem se narodil, můj otec už byl v koncentráku
Mgr. Jan Píšala, skautskou přezdívkou Hogan, se narodil v roce 1943 v Radvanicích. Pět měsíců před jeho narozením zatklo gestapo jeho otce prof. Jana Píšalu za činnost v ilegální odbojové organizaci, která měla za cíl podporovat rodiny perzekuovaných. Jeho otec prošel tábory Osvětim a Buchenwald - Dora, který je znám podzemní továrnou na střely V1 a V2. Po válce se jeho rodina vrátila zpátky do Opavy. V Opavě pak Hogan chodil na gymnázium a promoval v roce 1967 na PedF univerzity v Ostravě. V letech 1967-1968 vedl oddíl Lesních hochů. Po obnově skautingu začal vést 9. oddíl Opava a 28. října 1968 konečně složil skautský slib. V době obnovy 1968-1970 byl také zástupcem výchovného zpravodaje ORJ Opava. Během rušení Junáka jeho oddíl zažil konflikt s PO SSM a byl nařčen z vypalování kluboven. Na počátku normalizace trénoval také volejbal. Školství opustil poté, co ho nutili vstoupit do KSČ, a následně odešel pracovat jako programátor do podniku racionalizace řízení výpočetní techniky ministerstva zemědělství. Poté pracoval také ve Stanici mladých turistů a přírodovědců, kde dělal profesionální táborovou činnost a pedagogického pracovníka. V roce 1989 stál Hogan u znovuobnovení Junáka v Opavě a stal se zakladatelem vodního skautingu. Založil přístav vodních skautů Poseidon a v letech 1990-1998 ho vedl. Po revoluci byl také zástupcem ředitele základní školy a posléze jejím ředitelem. Mezi lety 1998 a 2010 byl v komunální politice města Opavy. V letech 2000-2008 zastával funkci předsedy KRJ Moravskoslezského kraje. V roce 2004 mu bylo uděleno vyznamenání Bronzový bobr za rozvoj vodního skautingu. V roce 2010 byl přijat do Slezské družiny Petra Bezruče Svojsíkova oddílu.