Marie Sobolová

* 1943

  • "Kluci byli zvědaví, tak si ráno klekli na radiátor pod oknem a koukali z okna. Za naší bytovkou jel zrovna tank, připadalo mi, že míří na nás, takže jsem je popadla a pod postel, brečela jsem. Manžel pak přišel domů, řekl, jaká je situace, že nikdo nepracuje, všichni stávkují, komunisté odhazují stranické knížky. Já jsem brečela a řekla jsem, že v Hradci nebudu a že pojedu k mamince do Dolního Újezda, že tam bude klídek. Sousedka nad námi navíc říkala, že obchody jsou zavřené. Takže jsem ustrojila kluky a šla jsem s nimi na nádraží v Hradci Králové, že pojedeme do Litomyšle. Řidič mi říkal, ať si jízdenku koupím, ale že jestli tam dojedeme, to mi nemůže zaručit. Jeli jsme autobusem a v Ostřetíně, dodneška si to pamatuji, po obou stranách silnice bylo vojsko, tanky. Zastavili náš autobus, přišli dva vojáci se samopaly, jeden kluk mi spal na klíně, koukli na nás a jeli jsme dál."

  • „Když tatínek přišel od soudu, pamatuji si to, bylo to ráno druhého dne. Byli u nás najednou cizí lidé, všude v pokoji, kteří sepisovali naše věci. Maminka je požádala, jestli dětem může udělat snídani, a odvedla nás do kuchyně, odkud jsme celý den nesměli. Všude na dvoře byli cizí lidé i ti z vesnice a ti si začali rozdělovat naše zvířata. Slepice, husy, kozy a později si odvedli krávy a nejhorší bylo pro tatínka, když si odváděli koně. Bylo to 25. srpna. V září začínal školní rok, přijel k nám maminčin bratr z Kolína, můj kmotr, a bratra si odvezl a nastoupil tam do šesté třídy a tam u něj zůstal."

  • "Pan řídící učitel Černovický na Sedlci mi, protože jsem si tehdy pořídila památník, napsal věnování: ‚Vladimír Iljič Lenin – Učit se, učit se, učit se.‘ Já si jen pamatuju, že můj tatínek řekl, že je to blbec. To jsem od něj nikdy neslyšela. Maminka mi na to řekla, že to, co tatínek teď řekl, nesmím nikdy nikde říkat. Já jsem to nezapomněla, ale také nikde neříkala."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 17.03.2023

    (audio)
    duration: 01:45:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Táta už domů nikdy nesměl. Květiny rodičům na hrob kladl tajně za tmy

Marie Sobolová v roce 1947
Marie Sobolová v roce 1947
photo: Archiv pamětnice

Marie Sobolová, rozená Kučerová, přišla na svět 14. dubna roku 1943 v Sedlci nedaleko Vysokého Mýta, vyrůstala zde spolu se starším bratrem. Otec Stanislav Kučera v obci působil za války jako starosta a po únorovém komunistickém puči nejprve odolával nesmyslně vysokým dodávkám, které musel odvádět, a několikrát skončil u soudu. V srpnu roku 1952 otce vysokomýtský soud nakonec odsoudil k osmiměsíčnímu trestu odnětí svobody, který si odpykával nejdříve ve věznici v Chrudimi a později jako vězeň stavěl křižanovickou přehradu. Rodina se musela rozdělit. Zatímco tatínek si odpykával svůj trest, bratr pamětnice se musel odstěhovat ke svému strýci a Marie s maminkou našly útočiště v Janově u Litomyšli, kde žil maminčin bratr. Marie se jako dcera kulaka ve škole setkala s posměšky i šikanou, a to nejen ze strany spolužáků, ale také od učitelů. Kvůli špatnému kádrovému posudku ji nepřijali na vysněnou střední pedagogickou školu, a tak se vyučila prodavačkou. V roce 1963 se vdala a s manželem se odstěhovali do Hradce Králové, kde vychovali tři syny. Po revoluci se jí podařilo získat část majetku, který byl rodině v 50. letech ukraden, zpět. V 90. letech působila v Konfederaci politických vězňů, kde našla nejen přátele, ale také právní pomoc. V roce 2023 žila v Hradci Králové.