Jiří Vacek

„Pak sem začali jezdit východní Němci, kteří dostali západní marky. Mysleli si, že je to jejich. Chovali se jako zvířata, ožrali se, dělali tam chlív. S těmi byly strašné řežby. Pralo se třeba padesát lidí najednou. Krve tam teklo jako v Muži z Acapulca. Šatnářka vždycky jen stála mezi kabáty, držela si šuplík s penězi, které utržila za cigarety a bonbony. Čekala, až to skončí. Bylo to divoké, devadesátky byly divoké.“

„Ke vzpírání jsem se dostal v roce 1966, tehdy mi bylo dvanáct a půl. Začalo to tím, že jsem viděl fotku kulturistů, to tu v té době běžně k vidění nebylo. Pak jsem viděl Steva Reevese, který hrál Romula ve filmu Romulus a Remus a zůstal jsem paf. Říkal jsem si, takhle pěknou figuru chci mít. Začal jsem cvičit, cvičili jsme v Bolevci na zahradě s kluky z okolí. Udělali jsme si betonové činky, v kovošrotu jsme na ně kradli železo. Pak si v ulici naproti nám koupil dům Michal Ries, to byl za první republiky a za války reprezentant ve vzpírání. Koukal na nás přes tu ulici, jak se dřeme, a jednou za námi přišel a říkal: ‚Chlapci, vy tady každý den dřete v dešti, v zimě, zkuste jít někam na vzpírání, já vám to domluvím na Slavoji.‘ V roce 1970 roce jsme začali chodit na vzpírání. Zůstal jsem u toho až do roku 1983, ve vzpírání jsem závodil.“